obr. – bývalá Plzeňská brána

Chráněné jsou též zbytky někdejších městských hradeb. Dodnes je nejlépe zachována část od školy T. G. Masaryka k restauraci Střelnice se zbytky dvou bašt. Průchody přes městské hradby představovaly brány a branky. Jedna z nich zvaná „Branka“ prošla nedávno rozsáhlou rekonstrukcí. Z původních čtyř městských bran – Plzeňské, Nové, Pražské a Saské – se nedochovalo téměř nic. Asi nejznámější z nich byla Plzeňská brána. Vybudována byla roku 1723 a nahradila původní, která byla o něco blíže k městu. Nad branou se tyčil až do roku 1918 rakouský orel, který byl během převratu stržen. V roce 1924 byl při bráně zřízen přechod pro pěší. Již v té době se uvažovalo o její likvidaci. K ní nakonec došlo i přes četné protesty nejen místních, ale i památkářů v roce 1950. Zbytky brány, nápis a znak, je možno dnes spatřit jako komponenty moderní přístavby Muzea Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech. V roce 1932 vznikla také báseň K. Kysely Ta Plzeňská brána.

Další z městských bran zvaná Saská nebo také Volová stála v závěru dnešní Gottliebovy ulice. Byla zbořena již v lednu 1900, na jejím místě měla být totiž původně postavena sokolovna. Také o ní tehdejší učitelka A. Mazurová napsala báseň.

Památkově chráněný byl i náhon neboli mlýnská strouha vedoucí pod městskými hradbami. Strouha od středověku chránila severovýchodní část městského opevnění. Území mezi ní a řekou Klabavou tvořilo ostrov, na němž se nacházelo romantické zákoutí na náměstí Františka Černého a Děkanský rybníček. Celý tento prostor byl předurčen, aby se stal osou městské zeleně. Bohužel se časem strouha stala spíše odpadní stokou. Od památkové ochrany se upustilo v roce 1966, náhon byl zasypán po roce 1977. Na místě bývalého Děkanského rybníčku později vyrostlo sídliště.

Ta Plzeňská brána
K. Kysela, 1932

Saská brána
A. Mazurová, 1900