Pokud se vydáme proti proudu času a podíváme se na roky končící číslicí 15, jako první se do historie zapsal rok 1615. Z něj se dochovala zpráva o počtu domů, kterých mělo být ve vnitřním městě 109 a 76 na předměstích. V roce 1915 místní vzpomenuli 500. výročí upálení Mistra Jana Husa v Kostnici. Na jeho počest byla přejmenována Stráň na Husovy sady.

V roce 2015 si připomeneme 150. výročí úmrtí Jana Heyrovského z významné rokycanské rodiny, který byl dlouholetým lesním úředníkem u Schwarzenbergů na Hluboké. Sto let uplyne od smrti zdejších rodáků Rudolfa Helmhackera, který se proslavil jako geolog a mineralog, a Karla Kučery, jenž byl dirigentem, sbormistrem v Prozatimním divadle v Praze a v Petrohradě. Před sto lety zemřel i Ferdinand Světlík, zdejší významný učitel a také Antonín Boutín, který byl správcem pivovaru v Protivíně. V lednu to bude již 60 let, co zemřel politik a muž 28. října Jiří Stříbrný, který se v Rokycanech narodil v roce 1880. Před padesáti lety zemřel Jindřich Vaněk, který se proslavil jako vynikající fotograf.

Před 150 lety se v hájovně na Čilině narodil Alfréd Hořice, který pracoval jako lékař a vášnivý ornitolog. Stál u zrodu České ornitologické společnosti. Dne 6. listopadu 1915 se ve zdejším kostele oženil zakladatel muzea a profesor gymnázia Bohuslav Horák s Annou Křečkovou. Svědky na jejich svatbě byli rytíř Cyril Purkyně (vnuk Jana Evangelisty) a dr. Hanuš Karlík.

Dne 21. dubna si připomeneme 430. výročí od povýšení Rokycan mezi královská města. Na rozdíl od nedávného 900. výročí od první písemné zprávy, které bylo spíše jen symbolické, neboť z té doby se kromě strohé zprávy z Kosmovy kroniky nedochovalo nic, je nyní situace lepší.

Roky končící čtrnáckou se do dějin Rokycan nijak zvlášť nezapsaly. Před dvěstě lety bylo údajně zasazeno pět lip u kapličky Panny Marie Sedmibolestné v ulici Josefa Tomáška. V létě roku 1914 vypukla první světová válka, která poznamenala nejen město (např. zákaz výstavby), ale především jeho obyvatele. Řada mužů byla odvedena na fronty a mnoho se jich již do Rokycan nikdy nevrátilo...

V roce 1914 také zemřela řada významných osobností. K Rokycansku měl vztah Josef Starck, který z tohoto světa odešel 21. 2. ve věku 79 let. Byl považován za vůdce plzeňských Němců, zároveň působil v politice. Vlastnil doly Matylda a Liewald v Břasích a zdejší továrnu na ultramarín, šamotové a kameninové zboží. Na samém počátku března zemřel v Praze ve věku 77 let Josef Ferdinand Lehner. Narodil se v Rokycanech, působil jako kněz (naposledy na Vinohradech) a byl považován za znalce církevní hudby a odborníka v církevním umění a architektuře. Dne 5. 5. skonal v 51 letech Karel Holub, který celý život pracoval jako dělník – mistr v Simonově koželužně (pozdější Marila). Amatérsky se věnoval studiu zkamenělin v okolí Rokycan a ukládal je v místním muzeu.

V roce 1914 zemřeli dva plodní regionální historici Antonín Drachovský (zemřel 13. 5. ve Zbiroze ve věku 72 let). Dodnes známé jsou především jeho Obrazy zbirovské. Vtipně je připomenut na stránkách http://vlastovka.org/?page_id=1702. Druhý Jan Pohl zesnul 1. 7. ve věku 53 let ve Zbiroze, pohřben byl v rodném Mýtě u sv. Štěpána. S tímto historikem se setká každý badatel, jehož zajímá rokycanská smolná kniha či železářství na Rokycansku. Dne 17. 7. ve věku 64 let zemřel komunální politik, člen řady zdejších spolků, majitel cihelny František Veselý.

Abychom však nekončili smutně, v tomto roce se 29. 1. narodil Jaromír Rýzner, který sice nebyl zdejším rodákem, ale v Rokycanech dlouhá léta působil jako duchovní. Dne 16. 8. se narodil Václav Vodák, který se později stal akademickým malířem a své náměty čerpal ze zdejšího okolí.

Přejme si proto, aby ani v roce 2014 nepostihly naše město nepříjemné události, bylo málo zemřelých a naopak se narodilo mnoho zdravých dětí.