obr. – purkmistr Ferdinand Šimon Heyrovský

Období první poloviny 19. století je spojeno s působením osvíceného purkmistra (starosty) Ferdinanda Šimona Heyrovského (1769 až 1839). Ten dokázal město vyvést z následků ničivého ohně roku 1784 a začal budovat moderní Rokycany (likvidace hradeb, výstavba sociálních ústavů, školy ap.).

Jaký pokrok učinilo město během druhé poloviny 19. století, velmi pěkně popsal v roce 1920 emeritní okresní školní inspektor a ředitel měšťanské školy Antonín Fafl: „Když jsem se v roce 1866 za okupace pruské dostal do Rokycan, rozkládala se v okolí města po obou stranách plzeňské silnice pod Čilinou, pod Kotlem i jinde pole, nyní jsou to většinou luka. Skoro v každém měšťanském domě na náměstí chovali koně, krávy i ovce, nyní v domech těch uzříš sotva psa. Z postranních průjezdů a vchodů v domech naděláno krámů a podle nich výkladních skříní. V roce 1866 nebylo zde viděti vysokého komína, nyní je zde 10 továren; první z nich byl cukrovar, pozdější to koželovna a nyní marmeládovna.“

obr. – pečetidlo Rokycan z roku 1609

Důležitou událostí bylo zřízení proboštství augustiniánů kanovníků při zdejším kostele Panny Marie Sněžné, které si vymohl pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic na tehdejším papežovi v roce 1363. Zakládací listina proboštství je zároveň nejstarší dochovanou pergamenovou listinou určenou pro Rokycany. Proboštství neboli klášter se nacházel v těsné blízkosti kostela, zhruba v místech dnešního muzea, a žilo v něm šest augustiniánů. Fungovala při něm škola a klášter se významně podílel na kulturním životě Rokycan (budování knihovny, výzdoba chrámu apod.). Pro hospodářský rozkvět mělo velký význam ustanovení Václava IV. z roku 1381 o tom, že kupci musí využívat pro cesty z Tachova a Klatov na Prahu a zpět silnici přes Rokycany. Z toho samozřejmě plynuly zisky nejen arcibiskupství, ale i zdejším řemeslníkům a obchodníkům.

obr. – současný městský znak Rokycan

Rokycanská píseň
Jan Lodl, 1844

Kde domov můj, má otčina?
Kde Klabava ku Mži spěje,
Žďár své věčné žalmy pěje,
Vršíček nad městem bdí,
U Trojice otci spí:
v údolí tom milém českém
otčina má, domov můj.